#6 - Když byla řeč o bozích…

Okamžiků, kdy se na snookerovém stole odehrávají věci mimo chápání, jsem na živo nezažila zase tolik.

Včera to byl ale jednoznačně zásek... Jen malá upomínka.

Měl to být normální večer, večer, kdy jsem chtěla zalézt brzo do postele a ráno se probudit fit. Ale nějak se to celé zvrtlo. Zkrátka momenty, které Ronnie O’Sullivan nemohl “projet”, nebyly z těch, co šly s klidným svědomím vypnout.

Na O’Sullivanově straně čtyři stovkové náběhy, tempo jak o závod. Soupeř, který všeho všudy udělal tak dvě/tři chyby a přesto odcházel v podstatě s výpraskem - 6:1. Jak správně poznamenala Eva Poskočilová na komentátorském stanovišti Eurosportu.

Dokonce i O’Sullivan, ke svým výkonům obvykle kritický více, než je zdrávo, přiznal, že včera to bylo po nějaké době zase v pohodě. A jestli to bude takhle i dnes, užije si finále navzdory výsledku.

It feels like destiny. (Stephen Hendry v odpovědi na otázku, jestli se Ronnie O’Sullivan letos v květnu stane osminásobným mistrem světa.)

Ale dokáže hrát jako včera?

Jistý předpoklad tam je, je to přeci jen pořád ten stejný Ronnie O’Sullivan. Nicméně jistota? Ta sotva! Je to totiž pořád i ten stejný Ronnie O’Sullivan, jakým byl před týdnem. :-)

Co nejhoršího se ale může stát (z O’Sullivanova pohledu)? Prohraje s Juddem Trumpem, asi nejlepším třicetisekundovým psychologem na světě! (Neviděl/a jsi ještě dokument The Edge of everything? Měl/a bys!). Hráčem, který jako jeden z mála v historii, dokázal letos vyhrát hned tři bodované turnaje v řadě. Co je sám příslibem další generace, budoucností celého sportu. Jeho styl hry má navíc sám Ronnie v oblibě.

A nebo to klapne. Vyhraje! Jako zástupce “staré” gardy. V upomínce na to, že je pořád tady, že se s ním musí počítat. A že pokud ho mladí vzývají k odchodu, musí ho nejdřív porazit tam, kde na tom jedině záleží - ve hře u snookerového stolu.

Navzdory výsledku - bude to famózní podívaná...