MujSnooker.BLOG > #4 - Nezničitelné momentky

O časech, kdy byli oba rodiče ve vězení

Já, toho času pán prázdného domu, se měl postarat o svou mladší sestru, přitom jsem netušil jak, ona zase nerozuměla tomu proč. (Me, by myself in the house, trying to keep an eye on my little sister, not really knowing how, her not really understanding why.)

O posedlosti

Pokud chci vyhrát další titul mistra světa, posedlost a honba za ním mi v tom nijak nepomohou. (If I want to win another world title, obsessing over it – chasing it – won’t help.)

O vítězích

Té noci mi to konečně došlo, pochopil jsem, co dělá vítěze vítězi. Není to o tom, jak začneš, je to o tom, jak to skončíš. I když si třeba zrovna myslíš, že na to nemáš koule, nenech to na sobě znát, tvař se, jako bys je měl. Pokud nejsi připraven vzít na sebe riziko, pokud nejsi připravený prohrát, nikdy nevyhraješ, když o něco skutečně půjde. (This is the night when I’ll finally get it. I’ll realise how to be a winner. It’s not how you start, it’s how you finish... Even if you don’t feel like you’ve got the bollocks, act like you have. If you’re not prepared to take the risk, if you’re not prepared to lose, you’re not going to win when it really matters.)

O depresích

Spouštěčem je zpravidla snooker. Tedy, nikoli snooker jako takový, ale spíš obavy o můj snooker. Strach, že se celá moje hra rozpadá. (It’s the snooker that is generally the trigger. Actually, not the snooker, but feeling scared about my snooker. Worrying my game is falling apart.)

O závislosti

Než jsem prošel léčením, vždycky jsem si před první sklenkou říkal, že jdu tak na dvě, na tři... Jenže z toho byly dva až tři dny. A to byl ten problém! (Before I went through rehab, I would launch into the first spliff or pint and think, No worries, I can stop after the second or third one. But I never did. That was the thing. I’d stop two or three days later.)

O přístupu ke hře

Dneska už na to jdu víc vědecky než dřív. Ale pořád nemám jasno v tom, proč se to děje. Tam někde hluboko mě, tam je to pořád hlavně o pocitech. (I’m more scientific in my approach than I used to be. But I still don’t really understand why it’s all happening. I’m still about feel, deep down.)

O UK Championship 1993

’Stephen Hendry mi právě potřásl rukou.’ To mě podrž. Moc jsem toho nečekal. Jen jsem hrál hru, kterou miluji. Tomu, co se tu zrovna stalo, se mi ani nechtělo moc věřit. Jen snooker, žádná politika, žádné nesmysly. Byl to čistě jen snooker - už jen na posledních pár hodin. (’Stephen Hendry’s just shaken my hand!’ I had no idea. I had no expectations. Just playing from love and joy, barely able to believe I was there at all. Pure snooker, for me. No politics, no nonsense. Pure snooker, for a final few hours.)

O štěstí

Snooker mě rozhodně dokáže udělat šťastným. Jen už to ale není jediná věc, která to dokáže. Nechtěj, aby tvoje štěstí záviselo jen na jedné jediné věci. (Snooker can absolutely make me happy. It’s just not the only thing anymore. You don’t want any one thing in your life to rule you.)

O Jimmym (Whiteovi)

Cítím Jimmyho podporu. Je skvělé, že ho ty rekordy a tituly pořád tak fascinují. Jenže mě ne, ne ve stejném smyslu slova. Nechci být jen hráč snookeru... Ale bohové snookeru to beztak dělají nejen pro mě, dělají to i pro Jimmyho. (I feel Jimmy’s love and I feel his support. It’s fantastic he’s so passionate about these achievements. It’s just I’m not, in the same way. I decided I don’t want to be defined by snooker. Anyway, I think the snooker gods are doing it for Jimmy as well. They’re not just doing it for me.)

O pravidlech

Pravidlo číslo jedna: Tu hru si užívej. Pravidlo číslo dvě: Nezapomeň na pravidlo číslo jedna. (Rule number one, of all my rules, is to be grateful you’re enjoying playing the game. Rule number two: don’t forget rule number one.)

O rovnováze

Není to černobílé (vsaď všechno na snooker, nebo se vykašli na snooker). Snookeru by mělo být tak akorát, abys ráno vstal z postele a měl čas dobít baterky i jinde. Abys byl schopen vyhrát i prohrát a s obojím se srovnat stejně. Abys, když zrovna mineš, odešel s úsměvem na tváři. (Not all snooker or no snooker, but enough snooker to get up each day, and enough pleasure and satisfaction elsewhere in his life to be able to win and lose and treat it both the same. To miss a shot and walk away smiling.)

Citováno z Unbreakable, O’SULLIVAN R., The Orion Publishing Group Ltd, 2023, ISBN eBook 9781399610049.

Na mém snookerovém blogu návštěvníky nesleduji. Nemám tu nasazeny google analytics ani nic podobného. Nepotřebuji data, abych věděla, že jsem tu sama. :-) Nicméně - pokud tu sama nejsem, budu moc ráda, když mi to dáš vědět! Připoj se na sítích, napiš mi pár slov do mailu (jana@mujsnooker.blog). Nestojí na tom svět, ale udělá mi to radost. :-) Díky za pozornost. Jana

(Následující) #5 - Nejmladší i nejstarší - věčný Ronnie O'Sullivan

Rekordů, které může ještě Ronnie O’Sullivan překonat, není mnoho. V letošní sezóně se ale zakousl do vskutku zajímavé série. Jak na UK Championship, tak i včera ve finále Masters, završil jeden životní cyklus. Stal se jak nejmladším (UK 1993, Masters 1995), tak i nejstarším vítězem těchto prestižních turnajů Trojkoruny.

Co to říká o O’Sullivanovi? A vůbec - co to říká o snookeru samotném?

(Následující) #6 - Když byla řeč o bozích…

V minulém zápisku jsem se vypisovala z všedních vítězství. Včerejší semifinále World Grand Prix mezi Dingem a O’Sullivanem mi dává příležitost reflektovat jedno nevšední.

(Předcházející) #3 - Jedeme živě…

Po krátké zastávce v Mnichově a zápiscích, které už trochu zanesl prach, jsem tu poprvé “živě”. Dnes je 7. ledna 2024, Jack Lisowski před chvílí vypráskal Lucu Brecela v prvním kole Masters. A MujSnooker.BLOG je ve své úplně první podobě poprvé online.

Trvalo mi to déle, než jsem čekala. Dohnala mě až naprostá nutnost. Jak jsem psala v nultém zápisu, ráda bych zde totiž sdílela i dojmy z cest za tím pravým snookerem. A my Mnichovem nekončíme! Chystáme se už 3. února vyjet na finále German Masters.

(Předcházející) #2 - Přísahala bych, že u té brány budeme první...

Kdyby se mě někdo předem ptal, přísahala bych, že u té brány budeme první. Ale ty vafle nám to trochu překazily. Když jsme přišli, před budovou cirkusu (fakt cirkusu!) se už táhli dvě slušné fronty. Brány se akorát otevíraly. Pravý mumraj začal.

Ačkoli na plakáty jsme v celém Mnichově narazili až uvnitř, evidentně si tu snooker cestu k lidem našel. Dva stánky s jídlem a pitím, nemluvě o suvenýrech, obalilo tolik lidu, že nás hlad, žízeň, i chuť si něco koupit rychle opustily. Nutnost přetlačovat se jsme necítili, dárky pro bráchu jsme naštěstí (naštěstí!) pořešili ve fanshopu Bayernu a snookerový trička jsme měli stejně nejhezčí (bez urážky hoši!).