#9 - Judd Trump vždycky ví, co má říct…

Myslel tím stav druhého semifinále mezi Juddem Trumpem a Samem Craigiem. Tou dobou byl už samozřejmě konec, nad Tempodromem vládla noc a věřím tomu, že i Judd tou dobou někde spokojeně spal.

“Vyhrál, 6:2...”

Fratišek do ticha pronesl jen radostné “Jo!” a vyklidněný v mžiku zase usnul.

(Nicméně, abych v tom svého kluka nenechala samotného. Konečný výsledek jsem znala od cca jedné hodiny ranní, kdy jsem se vzbudila a při té příležitosti řešila úplně stejné dilema. :-D Snad jen to radostné ‘Jo!’ jsem si odpustila.)

Judda Trumpa máme prostě rádi. Osobně k tomu mám racionální i iracionální důvody. Abych osvětlila nejdřív ten iracionální, musím se vrátit někam na přelom tisíciletí. Tehdy Frank Williams posadil do jednoho ze svých vozů formule jedna (vždyť říkám iracionální!) teprve devatenáctiletého Jensona Buttona a vysloužil si za to dost kritiky ‘do zásoby’. Rozuměj, ještě dřív, než se jel první závod sezony, vyslechli jsme si, jak bude ten kluk pro své okolí nebezpečný.

Já měla vždycky zvýšený smysl pro spravedlnost. Právě tahle křivda mě přivedla k tomu, že si toho kluka vyberu za favorita. Nemusím říkat, že nebezpečný nikdy nebyl. A když se pak v roce 2009 stal skutečně mistrem světa, připadla jsem si, jako bych vyhrála ve sportce. Vždyť jaká byla šance?

A co to má společného s Juddem?

Jenom to, že jsou si tihle dva vizuálně strašně podobní! :-) Fakt! Stejně se smějí, culí, když udělají nějakou lumpárnu. :-D Nevylučuji, že jde o nějaký chybný spoj v mém mozku, měla bych na toto téma jednu čerstvou historku. Nicméně... Díky Juddovi, i po tolika letech - mám před očima svůj vítězný tiket.

Racionální jsou pak bezesporu ty, že je prostě dobrej! Letos zřejmě jako jediný zatím drží krok s Ronniem O’Sullivanem (ten si turnaje vybírá, ty, co si vybere, většinou vyhraje, nicméně Judd je mimořádně konzistentní, má za sebou například tu šňůru tří vítězných turnajů). Navíc vždycky ví, co říct. Už jednou jsem tu zmiňovala tu jeho cca třicetisekundovou promluvu k Ronniemu O’Sullivanovi po jeho sedmém triumfu na mistrovství světa. Jako by mu tehdy ani nevadilo, že prohrál. Jako by byl sám vděčný za to, že mohl být u toho.

Při včerejším hodnocení German Masters zase vzpomněl na to, že na dotaci je to turnaj sice skromnější, nicméně ta atmosféra! To je něco, co mu žádné peníze nenahradí!

Když se kdysi Jeremy Clarkson ptal Jensona Buttona, jestli by se vzdal všeho toho luxusu, jen pro to první vítězství. Bez váhání řekl ano... Jeremy to tehdy komentoval, že holt ještě netuší, jak moc se plete :-), ale že mu věří. Protože jeho oči to myslí vážně.

(Asi do měsíce po odvysílání onoho Top Gearu Jenson Button vyhrál zblázněnou velkou cenu Maďarska.)

A pamatuj, ti dva (Judd a Jenson) se přece dívají úplně stejně...

Těším se ještě víc...

Atmosféru v Tempodromu si pochvaloval i Si Jiahui, který se dnes chystá odehrát své první velké finále. V květnu nebyl daleko od toho světového, turnaje s atmosférou mu evidentně sedí. A snooker tuhle mladou krev potřebuje jako sůl. Z toho obsazení mám fakt radost, obhájím to, ať to dopadne jakkoli. :-)