#11 - Jak vyrazit na snooker? Pár praktických zkušeností...

Vstupenky

Jak už jsem psala v jednom z minulých zápisků, my si pro ně zajeli do Žitavy (z Liberce je to 28 kilometrů). Koupit si je lze i online přes eventim.de a snookerstars.de, nicméně ani jedna z platforem nedoručuje vstupenky v elektronické podobě (předpokládám z nějakých bezpečnostních důvodů). Platit mezinárodní poštovné a svěřit se do rukou doručovacích společností není něco, co bych chtěla podstupovat. Naštěstí jsme příhraniční, výlet do Žitavy je všeho všudy hodinová záležitost - hodina a půl, když započítáte návštěvu žitavské cukrárny. :-)

Vstupenky jsou k dispozici v několika kategoriích. My brali tu nejlepší, co nezahrnovala VIP bonusy. Kupovali jsme je koncem června. Jeden lístek nás vyšel na něco málo přes 80 EUR. Seděli jsme v sedmé řadě (dolní polovina) v sektoru 22, pokud se chcete schovat před kamerami Eurosportu, není lepší volby. :-) Výhled byl parádní, já bych pro příště nejspíš ani nic neměnila.

Hned v řadě pod námi začínala místa s VIP bonusy. Výhled jsme měli tedy rozhodně srovnatelný. V základním VIP je, chápu-li to dobře, nějaký ten studený bufet mezi odpolední a večerní částí plus nějaké další zážitky (přiznávám, že netuším jaké). Z osobní zkušenosti - i za abnormálně velkou (navíc teplou!) večeři s poplatky za room service jsme přímo v našem hotelu utratili méně peněz než bychom vložili do příplatku za VIP (a to určitě tak o polovinu!). Nedokážu posoudit další výhody, nicméně osobně preferuji “rozšoupnout” se jinde.

Cesta

Tam jsme jeli přímým autobusem, zpátky vlakem s přestupy, přihodím i zkušenost z mnichovské expedice, na kterou jsme vyrazili autem.

Autobus je jednoznačně peklo na zemi. :-) V našem případě byl sice přímý a až neskutečně levný (399 Kč za oba). A FlixBusu patří všechna čest, že pravidelnou sobotní linku Liberec - Berlín vypravuje i pro rovných sedm cestujících. :-) Nicméně - po šesti hodinách na silnici jsem byla zlámaná tak, že jsem se zapřísáhla, že nikdy více! František to nesl o poznání lépe. Jeho komentáře: “Konečně jsem se dočkal, těšil jsem se na to skoro celej rok!” si mírně znudění řidiči na pravidelné lince budou nějakou dobu pamatovat. Já jsem na zážitky tohoto typu asi stará. :-)

Vlak zpátky byl oproti tomu naprosto boží. Nebudu lhát, když v Berlíně místo očekávaného německého ICE (takového toho bílého s mašinkou do špičky :D) přijel obyčejný vlak značený symboly Českých drah, byla jsem trochu zklamaná. Ale chyba lávky! Asi je to vážně o kolejích víc než o vlacích, absolutně žádné drncání, kupé jenom pro nás, cesta do Drážďan prostě zážitek! To spojení na České dráhy mi zůstává záhadou, trasa o vlaku o naší republiku nezavadila (Kiel - Dresden), vlaku veleli němečtí průvodčí, nicméně (dle hlášení) v jídelním voze dominovalo české občerstvení. Ale vem to čert, hlavně že to bylo boží.

Pokračovali jsme Trilexem do Žitavy, což už sice nebylo ICE, nicméně pořád v podstatě pohoda. Komplikace nastaly až na české straně hranic, kde jsme chytli výluku v podobě náhradní autobusové dopravy. :-) Nicméně i tak, se všemi těmi přestupy, byla cesta vlakem a náhradními autobusy o hodinu rychlejší než pouť přímákem na berlínské autobusové nádraží. Zpáteční cesta vlakem vyšla pro oba dva na nějakých 37 EUR.

Auto jako dopravní prostředek do budoucna zavrhuji rovnou, tuhle zkušenost mám za sebou v případě mnichovské expedice, kterou jsme kvůli nemocnému malému bráchovi museli na poslední chvíli přeplánovat. A ačkoli je cesta Liberec - Mnichov na jeden zátah možná, není to něco, co bych do budoucna musela s malým pasažérem na zadní sedačce opakovat. I z ekonomického pohledu dává tahle alternativa nejmenší smysl. (Pokud počítám s tím, že jsme v autě dva a musíme si připlácet ještě za parkovné).

Ubytování

Jak už jsem zmiňovala, bydleli jsme v hotelu přímo sousedícím s Tempodromem. Po rozpačitém úvodu musím říct, že to byla dobrá volba. A to hlavně s ohledem na to, že jsem byla na místě s devítiletým klukem. A co si budem, ten program byl náročný pro mě, natož pro něj... Možnost být mezi částmi, nebo i po skončení té večerní, do pár minut v hotelu, byla nedocenitelná. Musíte ale počítat s tím, že za tohle pohodlí si připlatíte. Tempodrom je v podstatě v centru Berlína. Televizní věž na dohled. A tohle město je sice nádherné a přehledné (a já jsem vážně přesvědčena, že je to nejlepší město na světě!), ale není a nikdy nebylo levné. Za oba dva (s tím, že jsem dodatečně zjistila, že Fanda byl zdarma), jsem za ubytování utratila cca 7.900 Kč (dvě noci se snídaní).

Kdybych jela sama, neměla bych problém bydlet s tím někde dál a levněji. Veřejná doprava je v Berlíně přehledná a všudypřítomná (jen je tu a tam - jako všude na světě - pod hrozbou nějaké té stávky :-)). Aplikace Fahrinfo (zdarma) v chytrém telefonu vám odkudkoli kamkoli vymyslí trasu a donaviguje vás mezi zastávkami za pomocí mapky. Prostě paráda, všechno funguje!

Pro mámu s devítiletým klukem zůstává nicméně poloha klíčová. Co se kvality pokoje a služeb týče, měli jsme vlastní dvojlůžko, kabelovou televizi, koupelnu se sprchovým koutem. Pokoj měl jako celek asi 20 metrů čtverečních, takže žádný obr, spíš taková malá ubytovna, ale vešli jsme se. Okna jsme měli střešní a museli jsme se hodně snažit, abychom z nich cokoli viděli. Minibar byl - nicméně byl prázdný. :-) To zklamalo hlavně Františka, protože měl ještě v živé paměti ten mnichovský napěchovaný dobrotami. K dispozici byla vcelku pěkná tělocvična a čtyři hodiny denně otevřené wellness s jednou finskou saunou a parní komorou, kde trochu táhnul kanál :-). Co se kvality ubytování a služeb týče, Mnichov s tím kouzelným bazénem a saunou otevřenou nonstop by porazil Berlín na plné čáře. Nebýt té snídaně. To byla v Berlíně prostě první liga! :-) Co se ceny týče, pokud pominu to, že v Berlíně byl František de facto zadarmo a všechny náklady šly za mnou, kdybych to rozpočítala na nás oba, vyšlo to plus mínus na stejno. Možná mírně ve prospěch Mnichova.

Jak do Mnichova, tak do Berlína, potom světový snooker přijíždí pravidelně, takže se určitě vyplatí mít tyto dvě destinace v hledáčku (nebo si prostě tu a tam vyhledat snooker na eventim.de). Do Mnichova letos v létě zavítá Mark Williams, John Higgins a Ken Doherty, do berlínského Tempodromu se zase do roka a do dne vrátí German Masters. Snooker naživo je zážitek velký a mimořádně intenzivní (se zážitkem u televizní obrazovky se to nedá srovnat). Za nás to můžu jen doporučit!