K tomu nečekanému setkání vlastně vůbec nemuselo dojít. Jen jsme se trochu utrhli ve fanshopu Bayernu Mnichov a tak jsme si ještě před akcí chtěli nechat papírovou tašku v autě. A František měl hlad, šli jsme se tedy dožadovat brattwurstu (který však toho času nedělali) do hotelového snackbaru.
A tam jsme se potkali.
František se trochu styděl, já popravdě taky. Oslovovat “cizí” lidi, několikanásobné finalisty mistrovství světa a aktuální (toho času) mistry světa mezi seniory (byť je docela často vídám na Eurosportu) není něco, co bych dělala každý den.
Ale přijeli jsme si pro zážitky a tak jsem se zvedla: “Ahoj Jimmy, chystáme se na tu akci, můj syn Fanda je velkej fanda, vyfotil by ses s ním.”
Jimmy vstal a řekl: “Jasně že jo!” Podal Františkovi ruku, chytil ho kolem ramen. Pak mě chvíli trvalo, než jsem spustila foťák. Úspěch!
Jimmy se mě pak zeptal, jestli nechci taky fotku. Předala jsem tedy telefon svému synovi. A takhle nějak se to celé seběhlo…
Fascinován tím, že jsme přijeli až z České republiky, ptal se mě Jimmy na dlouhou cestu, na to, jestli máme doma Eurosport a vlastní snookerový stůl. A fakt vypadal, že ho ten náš malý ostrůvek deviace ve snookerem nepolíbené zemi potěšil. Ptal se mě víc než já jeho, já se zmohla jen na tu prosbu o fotku a otázku, jestli budou zůstávat v “našem” hotelu.
František mi pak vyčinil, že jsem se ho nezeptala, jestli tam bydlí i Ronnie. Ale já nejsem zvědavá, celý ten rozhovor byl daleko za lajnou hlubokého introverta ve mně.
A navíc - František měl pořád hlad. A Jimmymu akorát přišel do snackbaru parťák (nebyl to Ronnie :). A tak jsme se rozloučili a zajeli si pro vafle na hlavní nádraží. A pak už do Circus Krone.
