Celé prostředí Circus Krone bylo zvláštní kombinací kýče, na kterém se trochu podepsal zub času. Zlatá éra cirkusů je vážně pryč, to bylo znát, ale kombinace monumentálního dřevěného šapitó, červených žárovek (z nichž některé blikaly a nejspíš nikoli úmyslně :D), té krásné zelené na snookerovém stole, nestabilní podlahy… A i těch můr, co se celý program rojily nad prudce osvětleným stolem…
Zapadlo to do sebe, mělo to atmosféru, mělo to svébytné kouzlo. Navíc i trochu toho vtipu, to když se Ronnie na té podlaze dvakrát málem přizabil.
O výsledek nešlo. Byl to jeden ze tří “přáteláků”, kterými Ronnie a Jimmy těšili publikum napříč Německem. Ale František to prožíval, jako by šlo o všechno. Naštěstí fandil oběma, Jimmy u něj díky tomu hotelovému setkání hodně vyrostl.
Výhled byl v cirkusových řadách nad očekávání dobrý. Samozřejmě - kamera Eurosportu to nebyla, ale bylo krásně slyšet, jak o sebe cinkají koule.
Ronnie dal jednu stovku, na stole tou dobou zůstávala poslední černá. Nechal jí odehrát paní rozhodčí. Bylo to krásné (a atmosféru uvolňující) gesto, byť jí to tam nakonec nespadlo. Ale moc nezbývalo!
Jimmy prohrával 5:0 (hrálo se na šest vítězných). Když na něj nějaký fanda po přestávce do ticha zavolal: “Come on, Jimmy!” Pohotově odpověděl: “I’m comming.”
A vážně jo! Stáhl to na 5:3, stovku nedal, ale dvakrát to nebylo moc daleko. Mrzelo ho to… Nicméně v devátém framu už Ronnie ztrestal jeho chybu definitivně a rozešli jsme se tedy s výsledkem šest ku třem.
Plni dojmů jsme pak mířili poloprázdnými dálnicemi až k domovu. Luxus dopřát si v noci hned dvě kafe byl opojný.
V hlavě nám hrála únava, ale i spousta vzpomínek…
“Bohové snookeru” k nám byli hodně laskaví.
(Zápis 0 - 2 vychází z originálního deníčku věnovaného Františkovi - na památku mnichovské expedice)
