Vstupenky máme už nějaký ten pátek. Pro příhraniční - jako jsme v Liberci my - se pro ně asi nejvíc vyplatí zajet přímo do Německa. V našem případě do Žitavy. Eventim.de je digitálně neposílá, WST jsem pravda nezkoumala. Každopádně, je to 28 kilometrů a dá se to spojit i s příjemným výletem. Zajištěnou mám už i cestu tam (přímý FlixBus Liberec - Berlín) i cestu zpátky (nějaký ten rychlovlak a pomalo-vlak). Zaplacený už máme i hotel a kartu na MHD v Berlíně. Jen ten blog... Ten se v TODO listu furt odsouval.
Naklikat Wordpress - bylo by to hned... Teoreticky. :-) Než bych našla nějakou šablonu a upravila jí tak, aby to bylo aspoň trochu moje. Byly by hodiny taky v háji. Navíc trochu neproduktivně a s velkými kompromisy. Když chce někdo jako já (člověk, co má jen trochu času) psát ještě blog, musí si ho udělat udržitelně. Tak aby mě to bavilo, odpovídalo to mým potřebám a životním situacím, ve kterých má ten obsah vznikat. A já mám fakt ráda šablony od HTML5 UP (odkaz hledej v patičce). A kdysi jsem bývala profesí čistě programátor. Jádro, které můžu použít, mám v podstatě hotové... Jen trochu těch úprav to chtělo, jen pár víkendových hodin. A vzniklo to, co tu vidíš.
Grafiku doplňují obrazy z mých rozmluv s umělou inteligencí. Nejsou dokonalé - jako ta inteligence sama. A jako já, kdo jí měl zřetelně vysvětlit, co od ní očekává. Nicméně - jsou autorsky volné. A přitom k nim mám nějaký vztah. Třeba tenhle hrnek čaje se “snookerovými” koulemi, co obaluje tento článek! Ten jsem od AI dostala v odpovědi na zoufalý pokyn “Vzbuď mě, až si budu moci promluvit s AI o snookeru.” Přišlo mi to docela vtipný... Ale konec technikálií, o těch to tu být nemá...
Notýsek je v online světě! Chci si to uchovat. Zatím v základní verzi, vznikl jen s drobnými porodními bolestmi, ale včas.
Jedeme živě...
