24.05.2024 22:54
Aneb něco málo o expedici, na kterou jsme se nestihli ani pořádně těšit. :-)
Stalo se to poměrně náhle. Někdy začátkem května. Malý Ondra (Františkův brácha, toho času 7 let) prohlásil, že příště na ten snooker pojede rozhodně s námi.
Cvak...
Skok zpátky v čase.
Jsem zpátky v Berlíně, do půlnoci zbývá cca hodina a půl. V narvaném Tempodromu se schyluje k velkému finále a je tam úplné ticho. Hrobové! Takové, že slyším i Fandu dýchat. A tady vůbec nepřeháním!
Do té živé vzpomínky si dosadím Ondru. Naší trochu tvrdohlavou a občas neřízenou střelu.
Ne!
Tohle nepřipadá v úvahu! (Pokud tedy nechci, aby byl můj mladší syn zvěčněn na youtube jako ten, který narušil průběh German Masters a já jako nezodpovědná matka, která ho tam s sebou vzala.
(Ráda ho tam jednou vezmu, bude-li ještě chtít. Ale začít se musí postupně...)
O turné Celtic Nations vím asi jedenáct měsíců. Mark Williams, John Higgins a Ken Doherty - v nám už známém stánku, jenž zůstává symbolem spojení kýče a skvělých zážitků - Circus Krone v Mnichově. Jo, tohle místo a tahle akce našeho Ondru unese!
Po krátké poradě je rozhodnuto. Ze všech našich výprav, tahle je rozhodně nejvíc impulzivní. Během jednoho odpoledne máme hotel, jízdenky na vlak i dokonalý plán. A navíc i vstupenky, které jsem sice chtěla vyzvednout v Žitavě 8. května (tenhle datum Německo asi neslaví...), ale eventim.de se konečně digitalizoval a tak té výpravy nebylo nakonec ani třeba!
Jako ocenila jsem to, máme v tomhle čase vždycky v práci trochu frmol. I to mistrovství světa mi trochu utíká mezi prsty... Nicméně...
Jako by mi to bez toho výletu pro lístky, bez období dlouhého očekávání, nevlezlo tolik pod kůži. Vždyť se to všechno začalo psát teprve před třemi týdny.
Dnes jsme v Plzni (na zastávce pro babičku, která chtěla navštívit Mnichov). Zítra už jedeme vlakem.
Jen tři týdny... Od nápadu po realizaci. Ne nadarmo tomu říkám výprava, na kterou jsme se ani nestihli těšit.
Cvak.
Další skok zpátky v čase.
Teď už jen pár hodin zpět.
Jen krátká vzpomínka na dnešní cestu do Plzně.
Svítí sluníčko, na nebi se sice honí mraky - některé prý vypadají jako letouny, ale... Kluci spí na zadních sedačkách. Hraje Michal Tučný. Všechno je, jak má být.
Dobří holubi se vracejí...
Na mém snookerovém blogu návštěvníky nesleduji. Nemám tu nasazeny google analytics ani nic podobného. Nepotřebuji data, abych věděla, že jsem tu sama. :-) Nicméně - pokud tu sama nejsem, budu moc ráda, když mi to dáš vědět! Připoj se na sítích, napiš mi pár slov do mailu (jana@mujsnooker.blog). Nestojí na tom svět, ale udělá mi to radost. :-) Díky za pozornost. Jana
V dozvucích vzpomínek na Saudi Arabia Masters je pár bodů, které bych si v sobě chtěla uchovat na věky... Dovolte mi tedy pár vzpomínek a chabě souvisejících pohledů zpět.
Když se trápící Ronnie O’Sullivan v průběhu semifinále uplynulého mistrovství světa rozhodl pro nepochopitelné manipulace se svým tágem, dopadl neslavně. Já rozhodně nejsem natolik znalá, abych to mohla hodnotit... Odborníci i jeho kolegové ale kroutili hlavami. Neil Robertson (jo, jo, ten co si s ním včera zahrál to nezapomenutelné finále) dokonce vztáhl svou zlobu na toho, kdo na Ronnieho tágo šáhl a “vylepšil” ho. I on... Ohromně si ho váží a asi si také v divadle Crucible přál vidět zázrak.
Tenhle článek by mohl dobře posloužit i někomu mimo snooker-bublinu, která sama o sobě čítá jednotky osob. :-) Berte ho čistě jako záznam o životním rozhodnutí, které mi na prahu čtyřicítky obrátilo pohled na svět vzhůru nohama. A za kterým tak trochu (i když ne úplně) stojí právě snooker.
Cesty na snooker třikrát jinak. I tak by mohl znít podtitul tohoto zápisku. Na úplný závěr expedice dovolte mi sdílet pár zkušeností, co stojí za uchování.
