#12 - Zkušenosti s laserovou operací očí Relex Smile

O co jde? Já do dálky neviděla dobře nikdy! Brýle se mnou byly od první třídy a úctyhodným tempem sílily. Moje vada se nakonec někdy v pubertě ustálila na parádním celkovém skóre, kdy jsem ostře viděla na vzdálenost cca 18 centimetrů.

Nikdy dřív mě nenapadlo, že je to v podstatě “superschopnost”... :-) Ale k tomu se asi dostaneme...

Bez brýlí jsem neznala sebe sama. Byly první věcí, kterou jsem po ránu hledala i poslední, kterou jsem večer odkládala. A protože mi je někdy odhadem před osmi lety drobnou změnou v ose astigmatizmu vymazlili do podoby, kdy jsem s nimi skutečně viděla všechno (i ty nejmenší řádky na všech kontrolách), nevadily mi.

A to až do doby, než k nám vletěl snooker a s ním i spojené neodhalené neduhy života krátkozrakých... Jaké to jsou? Brýle jsou zkrátka dělané na to, abys s nimi dobře viděl ve standardních podmínkách. K těm stoj při hraní kulečníkových her nepatří. Já to tágo viděla hned tak třikrát! :-) A kapsu na protější straně stolu jsem jen tušila. Hned vysvětlím...

Mé znalosti optiky jsou pouze základní. Svůj výklad tady budu držet v laické rovině a popisovat budu své osobní zkušenosti s mými obroučky stvořenými na diagnózu vyšší krátkozrakosti doprovázené lehčím astigmatizmem. Do fyzikálního rozboru oční vady a úskalí její korekce se pouštět nechci, byť její pozadí trochu tuším.

S tou kapsou se kupodivu dá žít. Jak praví teorie - úhel úderu je dán už v čase, kdy se hráč sklání ke stolu (“Stay squarred!!”). Hlavní úskalí na obrýlené čeká dole v kulečníkovém postoji. Právě tam se tágo (v pohledu přes mé brýle) stáčí od podoby jakéhosi bumerangu směrem k bílé kouli. A pak taky - někde tam - v místě nad obroučky vzniká obraz druhý, hodně rozmazaný a o dost větší než ten první. Nicméně - a to je úplně nejhorší, tenhle obraz je jinak natočený!

V průběhu mého ročního experimentu s touto báječnou hrou jsem si zvykla - z pohledu úhlu úderu - věřit spíš tomu rozmazanému obrazu, nicméně - prostorové vnímání a odhady vzdáleností ve rozmazaném světě krátkozrakých jsou oříškem sami o sobě. Fakt to nejde ošálit tím, že začnu hrát bez brýlí. Jsem sice smířená s tím, že se to nikdy pořádně hrát nenaučím (ta cesta samotná je mé happy place), nicméně - mám skutečně na víc než být rekordmanem v miscues...

Možná jsem si mohla pořídit brýle jako měl Dennis Taylor. :-) Možná jsem mohla zkusit kontaktní čočky. Všechna tahle řešení jsou ale řešení jen poloviční. Nešlo by to změnit jednou provždy?

Popravdě - poprvé mě to napadlo změnit před devíti lety, ale to jsem kojila Františka a pak jsem to nechala spát. Mohly za to i ty dokonale přesné brýle, před kterými smekly i na soukromé oční klinice Gemini v pražské Krči. Právě tam jsem v únoru přijela na předoperační vyšetření, abych dala svým miscues sbohem.

Verdikt byl jasný. Stala jsem se vhodným adeptem na laserovou operaci Relex Smile, tzv. třetí generaci zákroků v refrakční chirurgii. A bez dalšího otálení jsem se 12. března 2024 (na výročí českého vstupu do NATO) podrobila minimálně invazivnímu zákroku pod femtosekundovým laserem.

Otázky a odpovědi. Osobní zkušenost s Relex Smile!

Bolí laserová operace Relex Smile?

Ne, nebolí. Před zákrokem ti sestřička nakape několik dávek kapiček, které tvé oči absolutně znecitliví. Nakonec jí budeš i podezírat z toho, že to kape vedle a nikoli do očí.

Co se čeká od pacienta při operaci Relex Smile?

Nic moc. Cca patnáct vteřin budeš sledovat zelené světýlko, které nejde (skutečně nejde!) přehlédnout. Samozřejmě pomůže, když jsi v klidu, ačkoli laser má za těch 15 vteřin v podstatě hotovo, chirurg následně musí oddělit vylaserovanou část rohovky a vytáhnout jí speciální pinzetou. Tahle část operace nevypadá moc dobře na youtube videích (v oficiální animaci o ní radši není zmínka :-)), ale netřeba se jí bát. Z pozice pacienta nic moc necítíš, jen otáčení oka, trochu tlaku, žádná bolest. A rozhodně to nevidíš! Odehrává se to pod povrchem tvého oka, navíc tě v této fázi dost oslňuje světlo z mikroskopu.

Zvaž dobře, jestli záznamy z operace chceš vůbec předem vidět! Záleží na tom, jakou máš povahu. Mně v konečné fázi docela pomohly, věděla jsem přesně, do čeho jdu. Vypadají ale každopádně mnohonásobně hůř, než je pak zážitek sám a slabší povahy by mohly tyhle záběry zbytečně rozkolísat.

Co následuje po operaci Relex Smile?

První dávka kapiček, vidění v mlze, nicméně z pohledu ostrosti lepší než před samotnou operací. A pak už jen cesta domů. Lepší je mít odvoz, protože oči mají trochu tendenci se zavírat a zavřené se i nejlépe hojí, takže netřeba jim v tom nějak aktivně bránit. Auto bych tedy v den operace určitě neřídila, cestu veřejnou dopravou bych ale v případě nouze dala.

Osobně jsem po příjezdu domů šla spát, když jsem se vzbudila, mlha byla pryč. Vidění bylo sice kolísavé, ale zase o krok lepší... Druhý den mi dělalo problém zaostření na počítač, dala jsem si tedy z práce ještě volno a v podstatě celý den jsem poslouchala podcasty. Je to docela divný pocit, nic ti není - ale nemůžeš číst, nemůžeš pracovat (pokud tedy potřebuješ k práci ten počítač). Nicméně - počínaje třetím dnem jsem byla schopná fungovat už relativně normálně. Vidění se sice furt ustalovalo, nicméně pro běžný život (a to i ten pracovní za počítačem) už to neznamenalo větší omezení.

Co se řízení auta týče, šlo by to už taky bez větších problémů. Jen kolem světel ostatních vozů vidíš taková zvláštní vykreslená kolečka. Stejně tak jako bílý text na černém pozadí mívá najednou trochu svatozář. Tenhle “haló efekt” má dle mého laického pozorování na svědomí i pocit, že pořád nevidíš úplně dobře. Větve stromů proti jasné obloze, rámy na oknech... Prostě kontrasty všude kolem se zdají rozmazané.

Vypozorovala jsem jisté pravidelné denní vzorce, ráno jsem vždycky viděla hůř na blízko než během dne, na kontrole mi to lékař potvrdil a ujistil mě, že je to úplně normální. Prostě se to chvíli hojí, operace je to sice minimálně invazivní, nicméně nějaký ten zásah tam prostě je. A oko oteklé je, to nicméně cítíš sama, pohledy do stran a hodně nahoru a dolů nejsou z těch nejpříjemnějších. Není to bolest, jen fakt, že prostě cítíš oči. Což není úplně normální stav. :-)

Nejprudší bolest, kterou jsem po operaci zažívala, se dá přirovnat k řase v oku. Kapání umělých slz na tyhle bolístky pomáhá. Prášků netřeba.

Týden se mi z pohledu očí a vidění jeví jako kritická hranice. Úderem sedmi dnů se spousta věcí ustálila a já už vidím tak, že kdyby to už nemělo být lepší, za rozhodnutí vlézt pod femtosekundový laser bych si nenadávala. Ráno cítím nutnost kápnout si umělé slzy a snad mi ještě trochu déle trvá náhlé přeostření z blízka na dálku. První by mělo časem odeznít, s druhým se dá docela v klidu přežít. Jestli to odezní, uvidíme. Haló efekt kolem světel každopádně odeznívá, kontrasty jsou už také o dost lepší..

O co mě připravila operace Relex Smile?

Odeznělo mé “superschopnosti” vidět ostře na minimální vzdálenosti (do 18 cm). V téhle minimální vzdálenosti jsem dřív (ještě jako krátkozraká bez brýlí) předčítala i to nejmenší písmo z příbalového letáku na léku pro kočky, navlékala jehly do šicích strojů, líčila se, hledala řasy v očích, nebo četla před spaním zprávy na mobilu.

Spíš dříve nežli později mě doběhnou brýle na blízko. Tenhle verdikt jsem tušila a potvrdila jsem si ho v Gemini hned na předoperačním vyšetření. Jde to trochu oddálit ponecháním půl dioptrie na nedominantním oku, ale doběhne mě to. Nicméně za to půlku jsem ráda, citelně mi pomáhá ve vidění na čtení už teď. Jsem ráda, že jsem si v této věci nechala poradit.

Nevyměním tedy jen brýle za brýle? Proč mi to ve výsledku vůbec nevadí, proč to byl nakonec tenhle argument (byť snooker zůstane prvotním impulzem), který mě k operaci rozhoupal? Představa, že budu řešit komplikované multifokální brýle, když i ty mé nemultifokální (ztenčené, narovnané a zatmavovací - to není ani tak luxus, vzhledem k počtu dioptrií spíš nutnost), stály kdysi cca 16 tisíc. Děkuji, nechci! Operace v Gemini mě přišla na 43.000 Kč (za obě oči), s předoperačním vyšetřením na 45.000 Kč. A já bych do smrti plánovala určitě víc, než dvoje brýle (připočti inflaci a výhledově multifokály). :-)

Vzdát se těch 18 centimetrů nakonec moc nebolí. Vyměníš je za celý svět okolo. Logicky si navíc můžeš spočítat, jak zbytečná tahle “superschopnost” ve skutečnosti je. Navlíkat šicí stroj můžu nějaký ten čas s lupou a není skutečně žádný logický důvod číst z mobilu ze vzdálenosti 15 centimetrů. A až mi to přeroste přes hlavu, vyřeším to brýlemi. Nekomplikovanými... V porovnání s tanky s multifokálními zónami budou za hubičku. Navíc obroučky na ty první už mám v šuplíku. :-)

Jak dlouhou pauzu pro snooker znamená Relex Smile?

Snooker jsem poprvé zkusila na pár minut asi po týdnu. Tehdy už jsem cítila, že pohled nahoru mě nestojí speciální námahu. Řekla bych, že tohle je hodně individuální metrika a každý by měl naslouchat svému tělu. Co se týče mé výkonosti - nějakou revoluci z mé strany nečekám (na rovinu přiznávám, že to nebyl ten hlavní důvod, proč mi to nejde :)), nicméně zážitek a ten pocit ze hry - ten je prostě úplně jiný.

Udělalo mi radost, že jsem neztratila svou dlouho dobývanou schopnost dát přímou růžovou. Nebudu lhát, trochu mi to rozhodilo vnímání úhlů, můj mozek se rok snažil vnímat každou situaci na stole “třikrát” a z těch dostupných obrazů jí vyhodnocovat. Udělala jsem mu v tom trochu vichřici. Ale nevadí... Se to naučím znovu. :-)

V porovnání s tím, co jsem získala, je tenhle malý step back naprosto nevýznamný. Beztak jsem (co se snookeru týče) v podstatě na začátku nekonečné cesty. Ta nicméně nově vede rovně a já začínám svůj odpočet dnů bez miscue. :)

Dovolte mi na závěr poslat poděkování MUDr. Šínové, která mi oči spravila. Její přístup k pacientovi byl příkladný, všechno mi vysvětlila předem, navíc vhodně a citlivě komentovala i průběh samotné operace. Byla jednoznačně boží! Díky moc.