Zápiskový archív

V dozvucích vzpomínek na Saudi Arabia Masters je pár bodů, které bych si v sobě chtěla uchovat na věky... Dovolte mi tedy pár vzpomínek a chabě souvisejících pohledů zpět.

Když se trápící Ronnie O’Sullivan v průběhu semifinále uplynulého mistrovství světa rozhodl pro nepochopitelné manipulace se svým tágem, dopadl neslavně. Já rozhodně nejsem natolik znalá, abych to mohla hodnotit... Odborníci i jeho kolegové ale kroutili hlavami. Neil Robertson (jo, jo, ten co si s ním včera zahrál to nezapomenutelné finále) dokonce vztáhl svou zlobu na toho, kdo na Ronnieho tágo šáhl a “vylepšil” ho. I on... Ohromně si ho váží a asi si také v divadle Crucible přál vidět zázrak.

• Čti dál

Aneb něco málo o expedici, na kterou jsme se nestihli ani pořádně těšit. :-)

Stalo se to poměrně náhle. Někdy začátkem května. Malý Ondra (Františkův brácha, toho času 7 let) prohlásil, že příště na ten snooker pojede rozhodně s námi.

• Čti dál

Tenhle článek by mohl dobře posloužit i někomu mimo snooker-bublinu, která sama o sobě čítá jednotky osob. :-) Berte ho čistě jako záznam o životním rozhodnutí, které mi na prahu čtyřicítky obrátilo pohled na svět vzhůru nohama. A za kterým tak trochu (i když ne úplně) stojí právě snooker.

• Čti dál

Cesty na snooker třikrát jinak. I tak by mohl znít podtitul tohoto zápisku. Na úplný závěr expedice dovolte mi sdílet pár zkušeností, co stojí za uchování.

• Čti dál

Judd Trump to dokázal, dotáhl svou pouť na German Masters do vítězného konce, porazil bojovného Si Jiahui 10:5. Jednadvacetiletý číňan podal statečný výkon, nemusí se za něj určitě vůbec stydět.

• Čti dál

Bylo asi půl páté ráno, když se František neklidně převaloval na své polovině postele. Pohladila jsem ho ve vlasech. Když zjistil, že jsem vzhůru, využil toho, aby ukončil své trápení: “Mamí, nevíš, jaký je stav?”

• Čti dál

Únorovému Berlínu jsem dlouho odolávala. Loňské German Masters jsem i proto zavrhla. Já husa!

Venku poprchává, fouká, zkrátka je hnusně, nijak jinak se to říct nedá. I k tomu Tempodromu jsme cestou z hlavního autobusového nádraží vystoupali úplně poprvé nějakou zadní - dost prašnou (v těchto podmínkách blátivou) cestou, takže ten první dojem byl takový surreálný. :-) Ale po šesti hodinách v autobuse se těšíte jen do hotelu, do pokoje. Kam už v mžiku otevřeme dveře a vyvalí se vlna vedra...

• Čti dál

V pondělí začíná German Masters 2024, z pohledu naší rodiny nejvýznamnější turnaj letošní série World Snooker Tour. :-) Z pohledu zbytku světa - turnaj spíš se skromnější dotací, výjimečný snad jedině tím, že se jako jeden z mála neodehrává na britské (či čínské půdě).

• Čti dál

V minulém zápisku jsem se vypisovala z všedních vítězství. Včerejší semifinále World Grand Prix mezi Dingem a O’Sullivanem mi dává příležitost reflektovat jedno nevšední.

• Čti dál

Rekordů, které může ještě Ronnie O’Sullivan překonat, není mnoho. V letošní sezóně se ale zakousl do vskutku zajímavé série. Jak na UK Championship, tak i včera ve finále Masters, završil jeden životní cyklus. Stal se jak nejmladším (UK 1993, Masters 1995), tak i nejstarším vítězem těchto prestižních turnajů Trojkoruny.

Co to říká o O’Sullivanovi? A vůbec - co to říká o snookeru samotném?

• Čti dál

Jen pár vět z poslední autobiografie Unbreakable od Ronnieho O’Sullivana, které ve mě nějakým způsobem zarezonovaly. Bez bližších vysvětlení... Třeba se k některým ještě v budoucnu vrátím. Pro tentokrát bez komentáře.

Překlad je volný a hodně pocitový. Každopádně můj, proto v závorce najdeš i originální verzi sdělení v angličtině.

• Čti dál

Po krátké zastávce v Mnichově a zápiscích, které už trochu zanesl prach, jsem tu poprvé “živě”. Dnes je 7. ledna 2024, Jack Lisowski před chvílí vypráskal Lucu Brecela v prvním kole Masters. A MujSnooker.BLOG je ve své úplně první podobě poprvé online.

Trvalo mi to déle, než jsem čekala. Dohnala mě až naprostá nutnost. Jak jsem psala v nultém zápisu, ráda bych zde totiž sdílela i dojmy z cest za tím pravým snookerem. A my Mnichovem nekončíme! Chystáme se už 3. února vyjet na finále German Masters.

• Čti dál

Kdyby se mě někdo předem ptal, přísahala bych, že u té brány budeme první. Ale ty vafle nám to trochu překazily. Když jsme přišli, před budovou cirkusu (fakt cirkusu!) se už táhli dvě slušné fronty. Brány se akorát otevíraly. Pravý mumraj začal.

Ačkoli na plakáty jsme v celém Mnichově narazili až uvnitř, evidentně si tu snooker cestu k lidem našel. Dva stánky s jídlem a pitím, nemluvě o suvenýrech, obalilo tolik lidu, že nás hlad, žízeň, i chuť si něco koupit rychle opustily. Nutnost přetlačovat se jsme necítili, dárky pro bráchu jsme naštěstí (naštěstí!) pořešili ve fanshopu Bayernu a snookerový trička jsme měli stejně nejhezčí (bez urážky hoši!).

• Čti dál

Bydleli jsme ve stejném hotelu jako Jimmy White. Když jsme se valili domů - prázdnou dálnicí z Mnichova na Regensburg, přemýšlela jsem, jak se tohle jako stalo. Byl ten hotel tak drahý? Nebo je Jimmy stejný pragmatik jako já a hledal něco, co je blízko Circus Krone a přitom to zůstává přijatelně pěkné?

Za ubytování jsem dala de facto podobné peníze, jako před devíti lety za studentský hotel u berlínského parlamentu. Byl to dobrý hotel, to ne že ne. Checkout byl až ve dvanáct a auto jsme si tam mohli nechat až do večera. Navíc všechno tam bylo otevřeno tak nějak nonstop, včetně bazénu a malé sauničky. Ale jinak byl úplně normální, prostě hotel na hlavní ulici.

• Čti dál

Pravá sranda začíná až ve chvíli, kdy vám děti řeknou, co po vás skutečně chtějí.

František je vcelku normální kluk. Jen chtěl v šesti letech navštívit hrobeček Michala Tučného. A v osmi pak vidět živého Ronnieho O'Sullivana.

Je každopádně neuvěřitelné, jak mě do snookeru stáhnul s sebou. Jako dlouholetá fanynka formule 1 a hokejových Bílých tygrů jsem sice k fandovství měla sklony, nicméně…

• Čti dál